Zlato bylo od nepaměti ceněno pro svou krásu a trvanlivost. V starověku, v civilizacích jako byly starověký Egypt, Mezopotámie, Indie a Čína, bylo zlato symbolem bohatství a moci. V Egyptě bylo zlato považováno za „božskou kůži“ faraonů, a bylo používáno k vytváření okázalých šperků, rituálních předmětů a dokonce i k pokrytí sarkofágů.
V Řecku a Římě zlato nejen zdobilo chrámy a paláce, ale také začalo hrát klíčovou roli v měnovém systému. Zlato bylo používáno k ražbě mincí, což usnadňovalo obchod a ekonomické transakce po celém známém světě. Tato praxe se rozšířila i do dalších částí Evropy a Asie.
Během středověku se zlato stalo ještě cennějším. V dobách, kdy měnové systémy byly nestabilní a často podléhaly inflaci, zlato zůstávalo stabilním a spolehlivým ukazatelem hodnoty. V křesťanské Evropě bylo zlato používáno k výzdobě kostelů a klášterů a stalo se důležitým prvkem v religiózním umění, od relikviářů po oltářní obrazy.
Na východě, v civilizacích jako byl Byzantský impérium a pozdější islámské státy, bylo zlato používáno jak v každodenním životě, tak i v umění a architektuře. Jeho význam se projevoval v nádherných dekoracích mešit a paláců, stejně jako v bohatě zdobeném nádobí a špercích.
Takto zlato přecházelo z rukou králů, císařů a bojovníků, a stalo se symbolem nejen bohatství a moci, ale také umění a kultury. Jeho univerzální hodnota a krása byly a jsou uznávány ve všech koutech světa.